Životopis začínám dětstvím, protože právě dětství pokládá základní kámen, na kterém stavíme celý život. 

Mým základním kamenem byl rozmanitý život na venkově, obklopený přírodou, zvířaty a milujícími (i když věčně upracovanými) prarodiči. Přinesl mi mnohé: lásku k lidem, vztah k Matce Zemi, vztah k okolí a sociální cítění. Ve čtyřech letech jsem začala projevovat lásku hudbě, tanci a umělecký přístup mne provází celým životem. 

Po absolutoriu na taneční konzervatoři jsem účinkovala s taneční skupinou scénického historického tance, vystupovala jako taneční company v muzikálech, účastnila se uměleckých programů ve středověké krčmě, vedla taneční workshopy a spolupracovala  na projektech s prvky tanečního novodobého cirkusu. 

K pestrému uměleckému životu se v posledních letech přidala i práce ve školní družině. Velmi mne práce s dětmi naplňovala, protože jsem cítila, že ji dělám srdcem a tento přístup se zrcadlil v láskyplném přístupu dětí k sobě samým i ke svému okolí. Začala jsem hledat smysluplnou cestu ve výchově dětí… A na mé otázky přišla i rychlá odpověď. Vždy jsem hledala celostní přístup – pohled na život, ten mi byl ukázán studiem waldorfské pedagogiky, kterou již pátým rokem dálkově studuji. Tento alternativní druh pedagogiky neopomíjí duševní i duchovní stránku života a tím vede nás i naše děti k pravdivému poznání sebe sama, druhých i světa.

K Malému velkému stromu mě vedla krůček po krůčku má životní cesta. Lásku k lidem, přírodě, umění a historii jsem získala v mé rodině už v raném dětství. A také mi zejména maminka dala základ k nahlížení na výchovu dětí, na výchovu v lásce, pravdě a důslednosti.

Mým snem bylo vystudovat filosofii a estetiku, ale toto mé přání se nesplnilo a vystudovala jsem nakonec ekonomiku a dlouhá léta pracovala jako účetní. Mezitím se mi narodil syn Ondřej, který chodil jak do waldorfské mateřské školy, tak i do waldorfské školy základní. Díky setkání s waldorfskou pedagogikou a anthroposofií jsem začala studovat léčebnou pedagogiku a sociálně uměleckou terapii na Akademii sociálního umění Tabor a v současné době studuji seminář waldorfské pedagogiky pro děti v předškolním věku. Má pracovní cesta vedla přes práci v družině, jak v klasické základní škole, tak ve škole alternativní. Velmi mě oslovuje výrok Johana Wolfganga Goetha: „ Jen co je plodné, je pravdivé.“ Waldorfská pedagogika se snaží nacházet v dětech právě to plodné. Jsem velmi ráda, že díky práci s malými dětmi mohu aspoň trochu nahlédnou kdo jsou, odkud přichází a kam kráčí a hledat v jejich nitru pravdu.

S waldorfskou pedagogikou jsem se poprvé setkala již v útlém dětství, kdy mě waldorfská mateřská školka odchovala. Vystudovala jsem Předškolní a mimoškolní činnost, kterou jsem rozšířila pomaturitním studiem Léčebné pedagogiky v Akademii Tabor a bakalářským studiem Arteterapie v Českých Budějovicích. 

Na dětech mě odjakživa fascinuje jejich bezprostřednost a tvořivost a ráda se podílím na tom, aby do světa vyšli vybavení schopnostmi, které jim pomohou k vlastní samostatnosti, činorodosti a laskavosti.

Malý velký strom pro mě představuje bezpečné, laskyplné a tvořivé místo, kde se duše dítěte může projevit a rozkvést. K tomu mu pomáhá rytmus dne, měsíce a roku, který doprovází slavnosti a také pravidla, která mu dávají pocit bezpečí a jistoty.

Má cesta do Stromu začala před lety, kdy mě při studiu na pedagogické fakultě velice zaujal obor arteterapie. Právě zájem o umění a sociální činnost mě později provedly prací asistentky pedagoga ve Waldorfské základní škole Wlaštovka v Karlových Varech, kde jsem zároveň i tři roky působila jako učitelka uměleckých předmětů a kroužku keramiky. Po přestěhování do Prahy jsem hledala stejně hřejivé místo ovšem mezi dětmi předškolního věku a právě to jsem našla v Malém velkém stromě. V roce 2021 jsem také začala studovat pětileté studium Léčebné pedagogiky, sociální a umělecké terapie na Akademii sociálního umění Tabor. Na své cestě se snažím řídit citátem Rudolfa Steinera:

„Nebudete dobrým učitelem, pokud se soustředíte pouze na to, co děláte a ne na to, kým jste.“