K MalémuVelkému stromu mě vedla krůček po krůčku má životní cesta. Lásku k lidem, přírodě, umění a historii jsem získala v mé rodině už v raném dětství. A také mi zejména maminka dala základ k nahlížení na výchovu dětí, na výchovu v lásce, pravdě a důslednosti.

Mým snem bylo vystudovat filosofii a estetiku, ale toto mé přání se nesplnilo a vystudovala jsem nakonec ekonomiku a dlouhá léta pracovala jako účetní. Mezitím se mi narodil syn Ondřej, který chodil jak do waldorfské mateřské školy, tak i do waldorfské školy základní. Díky setkání s waldorfskou pedagogikou a anthroposofií jsem začala studovat léčebnou pedagogiku a sociálně uměleckou terapii na Akademii sociálního umění Tabor a v současné době studuji seminář waldorfské pedagogiky pro děti v předškolním věku. Má pracovní cesta vedla přes práci v družině, jak v klasické základní škole, tak ve škole alternativní. Velmi mě oslovuje výrok Johana Wolfganga Goetha: „ Jen co je plodné, je pravdivé.“ Waldorfská pedagogika se snaží nacházet v dětech právě to plodné. Jsem velmi ráda, že díky práci s malými dětmi mohu aspoň trochu nahlédnou kdo jsou, odkud přichází a kam kráčí a hledat v jejich nitru pravdu.

Životopis začínám dětstvím, protože právě dětství pokládá základní kámen, na kterém stavíme celý život. 

Mým základním kamenem byl rozmanitý život na venkově, obklopený přírodou, zvířaty a milujícími (i když věčně upracovanými) prarodiči. Přinesl mi mnohé: lásku k lidem, vztah k Matce Zemi, vztah k okolí a sociální cítění. Ve čtyřech letech jsem začala projevovat lásku hudbě, tanci a umělecký přístup mne provází celým životem. 

Po absolutoriu na taneční konzervatoři jsem účinkovala s taneční skupinou scénického historického tance, vystupovala jako taneční company v muzikálech, účastnila se uměleckých programů ve středověké krčmě, vedla taneční workshopy a spolupracovala  na projektech s prvky tanečního novodobého cirkusu. 

K pestrému uměleckému životu se v posledních letech přidala i práce ve školní družině. Velmi mne práce s dětmi naplňovala, protože jsem cítila, že ji dělám srdcem a tento přístup se zrcadlil v láskyplném přístupu dětí k sobě samým i ke svému okolí. Začala jsem hledat smysluplnou cestu ve výchově dětí… A na mé otázky přišla i rychlá odpověď. Vždy jsem hledala celostní přístup – pohled na život, ten mi byl ukázán studiem waldorfské pedagogiky, kterou již pátým rokem dálkově studuji. Tento alternativní druh pedagogiky neopomíjí duševní i duchovní stránku života a tím vede nás i naše děti k pravdivému poznání sebe sama, druhých i světa.

MalýVelký strom vstoupil do mého života úplnou náhodou. Z našeho setkání se stala láska na první pohled, která záhy přerostla v pevné pouto. Jako mrknutím oka si ty úžasné děti získaly mé srdce a hned jsem poznala, že mi čas strávený s nimi přináší obrovskou radost do života.

Ač jsem nestudovala pedagogický obor, pocházím z učitelské rodiny. Ve stopách mého tatínka (dokonce i dědečka a babičky) jsem původně neplánovala jít. Jak se ale říká, a asi na tom opravdu něco bude, jablko nepadá daleko od stromu. Asi mi to učitelství bylo souzeno.

Má milující rodina mi šla nejlepším příkladem a ukázala mi, jak se správně vychovávají děti. Vždy jsme se sestrou věděly, kdo je dospělý, kdo je ta autorita a koho máme poslouchat. Zároveň jsme byly neustále zahrnovány láskou. Rodiče se nad nás nikdy nepovyšovali a jednali s námi vždy s respektem. Tatínek velmi rád vtipkoval, což jsem milovala a zdá se, že i to jsem po něm zdědila.  A tak teď i já vtipkuji s vašimi dětmi a rádi spolu děláme legrácky. Není pro mě krásnější odměny, než je dětský smích. 

Mou velkou učitelkou byla, a pořád je, má dcera. Od ní jsem se toho o výchově naučila opravdu hodně. Děti totiž nastavují krásné zrcadlo. Stačí být ochoten naslouchat a přijímat jejich školu.