Prvními dvěma velkými svátky v období konce září jsou svátek svatého Václava a svatého Michaela. Jedná se o dvě vzájemně velmi blízké slavnosti, přičemž první z nich lze vnímat jako slavnost podzimní rovnodennosti, druhou spíše jako slavnost křesťanskou. V přírodě v té době vrcholí sklizeň úrody. Hlavními symboly se v životě našich dětí stává plod – zrno, jablko apod. Jako symbol naplnění formy, uzavření cyklu. Děti se účastní mletí vymláceného obilí na mouku. Z této mouky je potom upečen první chléb, který druhý den společně rozkrojíme a posvačíme, podle české tradice samozřejmě se solí. Děti si také vlastním úsilím vylisují čerstvou šťávu z hroznů, kterou si pak všichni připijeme na zdraví. Na stole je tento den spousty ovoce, které v tento čas dozrává a i další dobroty jako symbol hojnosti, kterou nám dopřává naše Země. 

Druhý svátek rozvíjí motiv předcházející slavnosti, v níž děti mohou prožívat, že je o ně postaráno a že jim nic nechybí. V takových okamžicích člověk ztrácí obvykle schopnost pozornosti a bdělosti a může přehlédnout případné hrozící nebezpečí nebo být lhostejným vůči svému okolí. Archanděl Michael symbolizuje schopnost bdělé pozornosti, jasného myšlení, odvahy a statečnosti. Pro děti může být rytířem, jak jej znají z různých pohádek a vyprávění. Tento rytíř se za pomoci typicky rytířských ctností pouští do boje s drakem, pro nás dospělé to může být obraz boje se sebou samým, se svými „draky“ v nás. Děti jdou dračí stezku, kde posilněni vlastnoručně upečeným chlebem překonávají své obavy a nejistotu a s odvahou a odhodláním prochází kolem dračí sluje, kde na ně čekají krásná červená jablíčka jako poděkování za jejich velký čin.

Období do poloviny listopadu je příprava na svátek svatého Martina. K nám do Stromu přicházejí v pohádkách skřítkové se svými světélky jako symboly ochrany a jakéhosi hledání vnitřního světla, případně klasické pohádky, ve který je člověk, který se podělí s druhými, odměněn. Svatý Martin je symbolem hluboké spoluúčasti na lidském utrpení. Za dětmi přijede sv. Martin na svém koni a zanechá jim jeho podkovičky – martinské rohlíčky o které se děti rozdělí s rodiči a se svými kamarády, stejně jako se sv. Martin rozdělil s žebrákem o svůj plášť. 

O kousek dále jde advent. Přichází jedno z nejkrásnějších období, jedna z nejkrásnějších slavností. Na počátku adventu při advetní slavnosti vytváříme na zemi spirálu ze smrkových větviček. Tato spirála, jíž děti procházejí, aby si v jejím středu zapálily svíčku, navozuje motiv ztišení, cesty, která má být cestou do svého vlastního nitra. 

Těsně před Vánocemi na vánočním setkání, kdy se už všichni těšíme na příchod Ježíška, je nálada radostná plná koled, cukroví a dalších dobrot. 

Proti předvánočnímu a vánočnímu období má počátek roku jiné poslání, můžeme se obrátit pohledem zpět a bilancovat, můžeme ale také vyhlížet nové horizonty nového roku. V tomto duchu probíhají i dvě menší slavnosti – slavnost Tří králů a Hromnice. V obou doznívá vánoční čas a obě potvrzují naději z vánoční události. Vyrábíme s dětmi královské koruny a s nejvzácnějšími dary – zlatem, kadidlem a myrhou putujeme po Letné, abychom nakonec obdarovaly Ježiška a vlastně i každého z nás. 

Vládu nad zemí opět získává navracející se Slunce. Během února se s tajícím sněhem dostává do půdy velké množství vody. Jarní půda vydává pronikavou vůni. Přichází nejlepší chvíle pro uspořádání masopustního reje, který probíhá ve znamení zvířátek a dobrého jídla. S dětmi zpíváme písničky a v maskách děláme pochůzku po Letné na zakončení si všichni pochutnáme na masopustních koblihách. 

Začíná čas půstu, který se odráží i v životě našeho dětského klubu. Procházíme jednotlivé týdny před Velikonocemi, kdy s dětmi pečeme např. v týdnu liščí neděle makové preclíky, v týdnu neděle družebné tzv. družbance, zkoušíme plést pomlázky aj.. V týdnu neděle smrtné opět za zpěvu písní vynášíme Moranu a před květnou nedělí oslavujeme Matičku zemi, ke které si jdou děti pro obilná zrna, které si zasejí do vlastnoručně ozdobených květináčků a o pašijovém týdnu se vzrostlé osení, o které pečují, aby nezahynulo, odnesou domů, aby si jím ozdobily spolu s kraslicemi domov. 

V čase letnic chodíme již tradičně čistit studánku u které nám studánková víla zanechá drahokamy, které ve své studánce opatruje. 

Blíží se konec června, kdy s dětmi prožíváme uvolnění zemských sil. Slunce ohnivě plane, rostliny jsou v plném květu a pomalu se objevují první plody. Oheň květů a sílu Země vyjadřuje svatojánský oheň, při kterém připravujeme s dětmi posilující bylinný nápoj, děti si vyslechnou svatojánský příběh a vydají se i za pokladem, protože právě v den před svatým Janem Země vydává své poklady. V tento den se loučíme i s našimi předškoláky, kteří prochází branou z růží, jsou pasováni na školáky, dostávají na cestu knihu a pomyslně, ale i fakticky se ocitají v jiném světě, než dosud. Uzavírá se tak koloběh života v Malém velkém stromě pro nás i naše děti, kdy se necháváme unášet létem plným světla, tepla, květů, jejich vůní a prvních dobrot, kterými nás naše Země obdarovává.